Když jsem byla malá, říkali mi, že Bůh je láska a Vánoce jsou slavností jejího narození na svět v člověku jménem Ježíš. Poslední týdny mám pocit, že nás zaplavuje všude přítomný strach, cítíme se více či méně ohrožení a především velmi nejistí před naší budoucností. Ať se jedná o terorismus, uprchlíky, nejistoty podnikatelského trhu nebo naše osobní strachy, jak budoucnost zvládneme. Na začátku adventu myslím na Marii, která se ocitla určitě v hodně nezáviděníhodné situaci. Nemanželské dítě, o kterém tvrdí, že přišlo zázrakem, neumím si představit v té době horší start do života. A stejně jako ona, i my stojíme znovu na začátku té doby očekávání, čemu dáme své srdce. Jestli ho zavřeme a se strachem se budeme bránit všemu, o čem si myslíme, že nás ohrožuje, nebo ho s důvěrou v Lásku otevřeme a vykročíme do budoucnosti s vírou, že Láska je silnější než strach, že stojí za to riskovat nějaké ty šrámy, abychom udělali svým láskyplným životem svět o trochu hezčí.
Ať je první svíce adventního věnce připomínkou toho, že tmu můžeme vyhnat jenom tím, že rozsvítíme světlo. Stejně tak strach porazíme láskou ve svých srdcích.
Marta Vacková